Před čtyřmi lety na mě v asi 35 stupních navlíknul červené tričko a za usilovného povzbuzování mě popoháněl do kopce na Javorový... zhruba v třetině cesty jsem začala trpět nutkavou touhou mu zakroutit krkem. S ohledem na to, že jsem v tu chvíli byla za něj vdaná asi tři hodiny, bylo to poněkud alarmující...

 

O čtyři roky, dvě společné děti,jednu barabiznu později a asi 20 stupňů méně mě popoháněl dnes do stejného kopce. Vše je jak má být, ten pocit stále trvá 😁 Když jsme se cestou nahoru bavili o budoucnosti, říkal mi "vidíš, aspoň víš, čím budeš mít naplněný život". Poněkud úsečně, neb na milé vyjádření mi nevybývalo kyslíku, jsem odvětila "mlč, prosím tě, je mi naprosto jasné, že budu celý život přebalovat posrané prdele! Nejdřív dětí, pak vnoučat a ve finále tu tvoji!"

Nemůže říct, že by měl starost o své zajištění ve stáří 😁 dobře mu tak! A vlastně, dobře nám oběma tak, šli jsme do toho v době,kdy už jsme měli mít rozum 😁