"zlati, polaři jsou na Rochli, zajdeme je tam zkontrolovat....!

no fajn, nepřišlo mi na tom nic divného, není to zas až tak daleko od ubytovny, je celkem hezky, alespoň se projdeme a ten můj milovaný nervóza nebude nervní, že nenachodil svůj předem stanovený počet kilometrů....

"víš, zlati, Rochle se vyznačuje tím, že je tady vždycky plno hlubokého, červeného.....bláta...", ťap, noha v tenisce mi uvízne ve zmiňovaném bahně pěkně po kotník...

" proč jsi mi to neřekl ????"

" no, ty bys mi utekla!" Tak jistě, živě se vidím, jak v tom blátě někam utíkám....

"ale, zlatí, z Rochle je nejhezčí výhled, faaaakt! "

to bezpochyby je, ale... "víš, Vojti, já jsem fakt spíš typ kavárenský povaleč....jakože latté s paraplíčkem, knížka....a tak...."

bezelstný pohled jeho očí, úsměv maličko nakřivo a "latté ti tady asi neudělám, ale koukej....tohle máme tady a teď, nebylo by škoda se o to ochudit ? "

neví, jak moc miluju les v počínajícím podzimu, jak jsem v tu chvíli šťastná, jak je tam pro mě krásně....ale myslím, že začíná tušit....

vylezeme na vrchol kopce, před námi louka s tím, TÍM výhledem....je pod mrakem, ale stejně se člověku tají dech, jaká je to nádhera....

"zlatí, že máš v batohu piknikovou deku ? a košík s občerstvením ? "

"myslíš pečenou husu ?", přistupuje na mou hru..."tak tu nemám, ale slibuju, že k obědu bude luxusní UHO!"

k obědu nebylo UHO, byla velmi nedobrá znojemská., latté s paraplíčkem jsem za ty tři dny taky nedostala.....ale...tohle, to mi, nám nikdo nevezme....tady a teď...agrolíbánky, díl druhý.