Když jsme se loni spolu vraceli z chmelu, byla jsem tak nějak opatrně štastná....věděla jsem, že máme pro sebe jeden den v Olomouci, kdy nikdo nevěděl, že už budeme zpět (ano, tam nastal ten okamžik, kdy jsem vplula do kuchyně ke sporáku a od té doby tam odtud nevylezla, ale to je jiný příběh .... ), věděli jsme, že potřebuju fofrem najít bydlení pro sebe a děti v Ostravě, že je Vojta vázaný v Olomouci, že nevíme, kdy se uvidíme znovu, ale věděli jsme, že spolu chceme být.....per aspera ad astra, přes překážky ke hvězdám....
O rok později jsme na chmel odjeli spolu, na "svatební cestu"....byla jsem tam čtyři dny, užili jsme si to, zvládli jsme tam společně jednoho nemocníčka, pár brigádníků, co se jim nechtělo vstávat po poněkud náročnější noci....jo, bylo to fajn....
Když jsem za týden přijela na víkendovou přepadovku, bylo to jiné...už jsem nebyla ten cizí element, už mě "znali", nekoukali na mě až tak přes prsty, zvlášť, když zjistili, že je budím slovy "vstávat, kuřátka, dobré ranko" místo odporného "crrrrr", které byl schopen vyprodukovat můj muž :-)
A za 14 dní jsem přijela znovu :-)
Začalo to nevinně, odpověď na mužův požadavek jsem poslala na jeho mail....
Vážený pane Bednáři,
reaguji na Vaši poptávku "potřebuji masáž slapicek" ze dne 10.9.2020 uveřejněné v manželské konverzaci.
Ve svém kalendáři se mi uvolnil termín, a proto Vám nabízím možnost realizace Vaší poptavky.
Nicméně po kontrole našeho sdíleného kalendáře jsem v předmětném čase nalezla poznámku "miláček". Dovoluji si tedy předpokládat, že zmíněná poznámka se týká mne, a tedy si dovolím také navrhnout tyto události spojit v jednu.
Mohu Vám k dispozici dnes, tedy 11.9.2020 od 10.30 hodin.
Prosím o Vaše vyjádření, případně návrh jiného termínu, který by vyhovoval.
S přáním krásného a úspěšného dne, Vaše milující Z. Bednářová
....akorát jsem nepočítala s tím, že muž po třech týdnech mimo civilizaci nebude úplně nejostřejší tužka v penálu a jaksi nepochopí, že už jsem v buse směr Louny :D nicméně radost měl, to je hlavní :-) takže nás čekalo romantické rande na česačce, kam jsem se v dlouhé sukni a růžové mikině vysloveně hodila :D
A nastala ta zábavná část...v sobotu mě vyslal ráno na česačku, po 4 hodinách tam jsem vypadala jak od Stalingradu, ale byla sama na sebe pyšná....to jsem ještě netušila, že má v plánu mě v neděli vyhnat i na pole.....to chcete, nedělě, pět ráno a "chce se ti ?"- "já ti nevím..."- "takže chce!"......a seděla jsem na vlečce traktoru, ani jsem nemrkla....cestou na chmelnici jsem pozorovala východ Slunce....jeden z nejkrásnějších, který jsem kdy viděla....tohle bylo to, co jsem ten den potřebovala...ticho, klid, přírodu....a prostě nemyslet....
Velmi rychle jsem pochopila základní výbavu správného brigádníka na poli :-)
....a pak už se nestačila divit :-) nejdřív dosbírávání ze země, pak na vlečce...při mé hrůze z výšek a nestabilních věcí to byl opravdu zážitek....
... bylo to párádní....holka z paneláku, co ji v neděli ráno její muž pošle na pole, vyfasuje asi tak o 10 čísel větší rukavice, mikinu od traktoristy a ukládá štoky chmele na vlečku....najednou nemyslíte na to, co vás trápí, co jste nechali tam někde v civilizaci....prostě jen děláte, co se po vás chce, občas se zasmějete, občas kouknete na obzor, jestli nejede žlutá ávie s obědem....prostě jen jste tady a teď...
Ale to bych nebyla já, abych si nevybrečela svou dávku manželské romantiky :-) takže jsem přesvědčila muže, že musí sehnat košík...sehnal...nechápal k čemu, ale sehnal :-) já košíčku dodala obsah a tak jsme si udělali piknik....nejdřív jsme si lehli do mraveniště, po přesunu jinam se na nás sneslo hejno pidimušek....a když se muž zděšeně zeptal, co má čekat dál, lakonicky jsem odvětila "ptáky!".....na horor naštěstí nedošlo :-)
Zbývala dočesná a cesta domů....teď už jsme věděli, že jedeme spolu a domů....dočasné, malé, ale doma :-*
Letošní chmel byl....jiný.....byl dlouhý, náročný, byl veselý, ukázal mi spoustu věcí nejen o mém muži, ale i o mně samé...přinesl v těch pár dnech spoustu zážitků, dal nám prostor řešit věci, které není čas řešit v běžném provozu, ale řešení potřebují.... loni nám někdo na dočesné řekl "no jo, chmelová láska...kdo í, jak dlouho to vydrží..."....no, když se chce, všechno jde :-) ( takový můj malý tajný vzkaz pro jednu myšku Mišku- vzdálenost je to nejmenší :-) ) Slyšela jsem z několika stran, jak je můj muž letos jiný...slyšela jsem párkrát i to, jak jsem fajn, jak už jsem "jejich" :-)...slyšela jsem i pár poznámek na téma "koukej, oni i stejně stojí" ( jo, víme o tom :D )
Loni mi muž říkal, že letos už nepojede, že každá sranda jednou končí....odjel, ani nevím, jak se to stalo, chviličku po svatbě :-)
Letos? Letos na můj dotaz, co mám dělat se svýma zaprasenýma teniskama, které jsem tahala na chmelnici a na česačky, že se obávám, že je už nikdy nevyčistím, v klidu odpověděl "dej si je tady do skříně na příští rok".....a tak jsem ty boty do té skříně dala.... :-)
