Situace 1 : "miláčku, já jsem si nemohl pomoct, snědl jsem jednu odměrku sunaru.... měl jsem na ni děsnou chuť a my tady nemáme nic dobrého...." Vytřeštim oči směr polička se sladkostma v očekávání toho, že je někdo prostě sežral... A jsou tam....aha, typický problém chlapa "máslo v lednici".... že užírá miminu jeho dlabanec, to mu nedošlo

 

Situace 2: "já si tedy vůbec nemyslím, že je Monte Christo vhodná četba pro nás, je to příliš náročné! Ale v novém pokojíčku budu mít knihovnu!"-"a co si tam, prosím tě, dáš, když nečteš?"- "to je jednoduché, teto,to budou prostě poličky, tak si tam můžu vystavit svoje věci!" prostě naše"blondýnka"

 

Situace 3: jeden kontejner s nápisem"směsný odpad", druhý kontejner s nápisem "směsný odpad" a pak tři popelnice na plasty.... Martin třímá papír od nanuku a prohlídne si jeden kontejner, druhý kontejner a šup s tím papírem do plastu...."bože, to je blbec," vzdychne jeho sourozenec...."nenadavej mi, víš, že máme třídit odpad!"...."no, tak hlavně, že třídíš!" neodpustím si poznámku...

 

Situace 4: proti nám jede člověk na kolečkových lyžích nahoru do kopce.... pozdravím, Mates taky, zbytek mlčí.... už mám jejich nezdravení plné zuby, otočím se na ně a "buuuuu!".... vzápětí lyžař prosviští zpátky, kývne na pozdrav, kývnu zpět a prcek hlasitě pozdraví lyzařovo vzdalující se pozadí "dobrý den!"- "Martínku, někdy je lepší mlčet!"....uplyne pět minut a lyžař opět jede proti nám,. kývnu, kývne a tentokrát hlasitě pozdraví Mates....kouknu na něj "co blbneš už i ty?"- "no dovol, mami??? Však to je jiný lyžař! Těžko ten první pojede dolů, nahoru a zase nahoru!!!".... šokovane zjišťuji, že moje přerostlé dítě je naprosto přesvědčeno o své pravdě, a začínám si připadat jako blbá už i já....

5 dní s 6 kusy ze sedmi, z toho 4 v Jeseníkách.... dvě cesty busem, jedna tam, druhá zpět, jedna návštěva babiček, dvoje opékání párků, nepočítaně návštěv rozhledny...asi 15 pokusů zabít sám sebe od Martina, jeden držkopád od Káti, Ondřejův druhý vylezlý zoubek, Vojta, co umí výborně sublimovat, takže věčně není k nalezení, Mates, co s náma kupodivu pořád chce jezdit, Ájula, která převrací oči v sloup, kdykoliv se jakkoliv projeví některý z bratrů nebo otec podle ní trapně (takže asi tak 70krat denně ).... řvala jsem asi jen 179krat, naposledy na tramvajové zastávce v Olomouci, přestože správce chaty mi při předávání ubytování obdivně řekl, že musím mít nervy ze železa....a dost se zasmál, když jsem na zmínku o větším autě odvětila, že doufám, že brzy s námi už velcí nebudou chtít jezdit, takže je větší auto zbytečné

 

Tři kusy odevzdány matce, jeden kus odjede hlídat psa, doma zůstanou mrňavci....a muž,co si libuje, jaká to byla nádhera....

No....