...jsem unavená, vařím. Jo, vím, že je to zvláštní, ale vaření vnímám jako činnost, nad kterou nemusím hluboce hloubat, prostě do hrnce/pekáče/pánve šoupnu kousek toho a kousek tamtoho, dvě špetky tohohle a jednu tadytoho a ono z toho něco vyleze...Ideální pro někoho, kdo celý den tráví mezi čísly, jeho největší pracovní kamarádi jsou růžová propiska s chocholkou a kalkulačka- samozřejmě také růžová.

... je mi smutno, pak "kreslím" dopisy. Začala jsem s tím, když byli lumpové malí a jezdívali na školy v přírodě. Zvlášť mladšák vyžadoval denní příděl korespondence, nicméně jeho v té době nedokonalé čtenářské dovednosti vyžadovali mou invenci... tak jsem začala místo obligatního "jak se máš, my dobře" kreslit.

Poslední kreslený dopis dětem jsem poslala F loni na turistický kurz. Způsobil prudký nárůst popularity mezi jeho spolužáky, syn však příliš nadšený nebyl, překvapivě :-)

 

... se mi v životě po letech znovu objevil V ( kecám, tak nějak tam byl celé ty roky, ale tohle teď není podstatné ), spousta věcí se změnila, spousta věcí se posunula dál, ale zůstaly dvě jistoty- moje vaření a kreslené dopisy. V bývá pracovně celkem často pryč, takže při návratu domů občas najde  vzkaz a já si sebevědomě říkám, že mu dělám radost.

Tento týden byla situace malinko jiná, V byl pryč dlouho a já byla z práce fakt unavená. Takže co ? Takže jdeme vařit...Vše potřebné už bylo v kastrolu, já si sedla ke stolu a najednou se přistihla, že přemýšlím, jak nakreslit TO....TO, bez čeho by to v kastrolu nebylo tim v kastrolu, nemělo by to jméno....

tak jsem psala-kreslila a.....

...a máme recept :-) Má drahá matka si myslela, že je to návod pro staršáka, co si má uvařit, aby nezemřel hlady, staršák si myslel, že jeho matce přeskočilo, ten, pro kterého tohle bylo určeno, si na obsahu hrnce pochutnal....a já ? Já přemýšlím, jak nakreslím vepřovou panenku... :-)

 

Z.