Ostravský byt je fakt pidi, což vysvětluje, proč mu říkáme Šmoulíkov ( a moje děti mě za to proklínají- za název, ne za velikost :D ), nicméně potřebám postačuje....Olomoucký byt je větší, pro Muže to bylo provizorium, dokud jsem nepřišla já a nezaplnila ho svými serepetičkami....Jo, vše má své místo....jen už to není ten studený staromládenecký byt, kam se člověk nerad vrací, protože ho čeká studený sporák a lednička, ve které je paštika a rybí salát. 

Najednou je tady denně teplá plotna, občas se peče, na gauči je oranžový přehoz a na posteli barevné polštářky, v koupelně na okně kytka a z komory je pokojíček pro děti ( sice mu soukromně říkáme "futrál na děti", ale vyspí se tam i dva dospělí, což jsme vyzkoušeli osobně při jedné z nocí plné našich ujetých nápadů).

Prostě si tady děláme náš soukromý vesmír s průběžně se měnícím počtem dětí, snad s výhledem na větší bydlení, ale myslím, že na tohle už vždycky budeme vzpomínat jako na "naše první DOMA". Jedna věc tomu našemu doma chyběla k dokonalosti....společenská návštěva.... nějak jsme si náhodou uvědomili, že u nás nikdy nebyl nikdo "na návštěvě". U mě žádný div, introvert háklivý na svůj osobní prostor s předpoklady "oni nás pomluví" (tedy já) návštěvám naproti fakt nepůjde, ale u společenského člověka (mého muže) mě to překvapilo... No, a jak to tak bývá, když nejde Mohamed k hoře, občas hora přijde k Mohamedovi....v našem případě hory dvě a vyslány jako delegace...

Delegaci předcházelo mírně nervozní odpoledne, kde jsem v našem pidi-vesmíru uklízela to, čemu se říká "provozní bordel", abych po chvíli rezignovala s tím, že tak holt na poličče nad telkou je všhochuť od pastelek dětí po mužovy léky na alergii, smířila jsem se s tím, že když delegace vstoupí do pokoje, vrazí nám hlavu defacto do postele ( ano, já vím, nápad s postelí, která poutá pozornost, byl můj :D ), a chystala drobčerstvení a nákusek.... Delegace z nejmilejších dorazila, strávila s námi nějaký čas, zasmáli jsme se, dotkli se bolavých témat, abychom sezení ukončili slovy "buďme pozitivní" :-) ( jo, opět můj úžasně vtipný muž :D ). Uklidila jsem nádobí, přeskupila zbytky a kecla dupkou na gauč, abych vzápětí vystřelila téměř do stoje, protože jsem zahlédla široký úsměv svého muže a registrovala jeho " tohle bylo super, to budeme provozovat častěji!".

Tak si to shrneme- nemám ráda děti, proto mám sama dvě a vzala jsem si chlapa se třema....Nemám ráda návštěvy, proto jsem si vzala chlapa, který je očividně miluje, zvlášť když má vedle sebe někoho, kdo se postará o "backoffice" a sám může ve "frontoffice" být úžasný, zábavný hostitel.

Takže, vážení přátelé, je to tady malé, vlezete nám téměř do postele cestou na gauč, zcela jistě šlápnete na kostičku Lega a bezpochyby váš dezertní talířek bude úplně jiný než talířek vašeho spolunávštěvníka, ale prý umím fakt dobré miniřízečky a nákusek se zakysankou a special kořením se taky dá jíst. Můj muž vaří dobreé kafe a celkově je u nás doma veselo a milo....tak přijďte pobejt :-)

A ještě jedno vysvětlení, delegace to nebyla jen tak nějaká, ty dvě dámy, krom toho, že jedna je moje šéfová a druhá naše paní domácí, byly vyslány jako zástupkyně Rotary Club Olomouc - City, které je Vojta hrdým členem, aby nám předaly svatební dárek. Grafika od Míši je nádherná a dárek od Rotariánů si užijeme v lepších časech. To, co pohladilo na duši nejvíc, bylo sdělění k němu : "Aby si Vojta udělal na svou ženu aspoň tři hodiny v kuse čas..." :-) Děkujeme, Vaši Bednářovi