<< Preview1 / 42 / 43 / 44 / 4Další >> 
<< Preview1 / 42 / 43 / 44 / 4Další >> 

...kdyby to bylo jinde než u nás....

Znáte to, takové ty romantické holčičí představy o tom, jak se vracíte ze svatební cesty opálení, plní novomanželské euforie a novomanžel vás romanticky přenese přes práh do naklizeného bytu, kde je uvařeno ( kdo mi sakra v těch představách vařil ??? ), vyvětráno, napuštěná vana plná pěny ( tu vanu asi napustil ten, co vařil, aha ! ) a postel plná okvětních plátků růží....

Haha, Walko...pardooooon, Bednářová !!! jak jsi stará, tak jsi naivní...

4:30 šup z postele, je zima, tma jak v pytli....zkontrolovat chmelového nemocníčka, sdělit mu, že odjížím, vzbudit manžela, ať je tak laskav a nahodí mi na záda batoh....a odjezd z divočiny v 5:04...

v 10:02 otevírám dveře kanclu, kolegyně ke mně přichází, nedůvěřivě mě očichává, ale dostávám povolení jít pracovat rovnou ...takže zapínám comp a pracuju ( ano, DPH se opravdu neptá... )

Odpoledne už toho mám až nad hlavu, takže popadnu batoh a jdu " k Vojtovi"...nebo vlastně k nám :-) prostě do olomouckého "doma".... cestou se stavuju v obchodě- rohlíky, šunka, sýr, jogurt k snídani, čaj....

Přicházím k bytu, odemykám, rozhlížím se....sakryš, první mínus, můj princ je 300 km daleko, ten mě přes práh nepřenese, musím sama...

Odložím batoh, zvědavě nakukuju do kuchyně a na sporáku tedy nic není...vzhledem k tomu, že není uvařeno, nebylo by logické předpokládat, že bude napuštěná vana...nicméně, co kdyby....vstupuju do koupelny a hele ! WC otevřeno tak, jak bych ho já NIKDY nenechala ( takže ano, první připomínka mého muže ), otočím hlavu a na umyvadle leží jeho holící strojek ( připomínka druhá), vracím se do kuchyně a...jejda, ve dřezu zůstal hrneček- od kafe, takže můj není ( připomínka číslo tři )....

Vcházím do pokoje, židle u pc je tak, jak ji nechává jen on....na posteli leží jeho spací tričko.... to máme připomínky čtyři a pět...super, na to, že jsem doma pár minut....

 

No nic, jdu si napustit tu půlku relativně teplé vany ( na víc nestači bojler, je to taková naše vzájemná bojová hra- kolik teplé vody v něm je a nakolik já jsem schopná to transformovat do použitelné koupele s pěnou :D ), vlezu si tam, pak zjišťuju, že ta voda nějak rychle chladne, takže šup ven a v ručníku ťapkám mokrýma nohama po koberci...zůstávají za mnou šlápoty...vzpomenu si na taťku a to jeho věčné "my nemáme ručníky? máme? tak proč je nepoužíváš? " :-) , rychle si chystám rohlík k večeři, dělám čaj, beru čokoládu ( ta se mi ocitla doma ani nevím jak...a je čistě náááááhodou s celými oříšky :D ) a odnáším si vše na talíři k posteli....pak se- stále v ručníku- vracím zpět do kuchyně, přistupuju k batohu a začínám se usmívat...jen tak jemně....mám v něm totiž trumf pro stýskavý večer ! opatrně ho vyndám, přičichnu, pořád voní maličko aviváží, ta už se ale mísí s typickou chmelovou vůní...a hlavně ! voní mým mužem...šup...a mám ho na sobě...jeho spací tričko :-) výborně, akorát pod zadek, praktické, pohodlně, voňavé....

Zapelíškovávám se, pouštím si Vyprávěj, chvilku mluvím s Vojtou, zavolám mamce, lumpům...a pak se rozhlédnu a zjišťuju, že se setmělo....no nazdar, dnešní mise ještě není úplně naplněna.....píšu muži, že mám problém...mám chuť na nanuk, nanuk je v mrazáku, mrazák v lednici, lednice v kuchyni a v kuchyni je co ? ano, v kuchyni je tma ! vždycky tam bývá rozsvíceno- to je totiž práce mého muže....vnímám ji jako naprostou samozřejmost...jenže teď ta samozřejmost narazila na fakt, že můj muž aktuálně rozsvěcuje o dost jinde než doma....odhodlávám se a jdu opatrně do kuchyně....rozsvěcuju nejbližší lampičku, přískokem se přiblížím k lednici a ....MÁM ho !

O tři minuty později mám jiný problém....nanuk sežrán ( jinak se to opravdu nedá říct )...ach jo....jsem natolik flustrovaná ( to L je v tom slově zcela záměrně ) tím pocitem, že jsem ten nanuk zblajzla tak rychle, že zapomínám, jak mi můj muž chybí, a usínám....

První večer z 18 bez něj můžeme škrtnout....